Národní institut pro další vzdělávání

Projektové činnosti

Klíče, dobrovolníci, kontakty...

Lenka Černá byla jednou z vůdčích osobností Evropského roku dobrovolnictví. Kromě toho je také krajskou koordinátorkou a konzultantkou v rámci průřezového tématu Výchova k dobrovolnictví. Jak se dívá na svoji činnost v rámci projektu se můžete dočíst právě zde.

Lenko, od roku 2010 působíte jako krajská koordinátorka projektu Klíče pro život za průřezové téma Výchova k dobrovolnictví. Co se za tu dobu změnilo ve vaší práci a co Vám přinesly Klíče?

Díky Klíčům jsem získala nové regionální kontakty v Ústeckém i Karlovarském kraji.

V obou vzdělávacích setkáních v oblasti Výchovy k dobrovolnictví byli ve skupině jak zkušení kolegové, tak nováčci a bylo užitečné propojit zástupce neziskových organizací, představitele školních družin, klubů a středisek volného času. Až samotné projektové záměry ukázaly, jak podobná témata potřebujeme řešit a účastníci si navzájem pomáhali k lepšímu a konkrétnějšímu pojetí jejich projektových záměrů.

Teď v zimě jsem se stala konzultantkou vzdělávacích programů v oblasti Výchova k dobrovolnictví pro Karlovarský, Liberecký a Plzeňský kraj, měla jsem tedy možnost číst 9 navržených a podpořených vzdělávacích programů. Práce nad programy se mi moc líbila, bylo potřeba porozumět předkladateli a jeho znalostem v oblasti dobrovolnictví. Nejzajímavější pak bylo spojení s prostředím, pro které tvorba a pilotáž vzdělávacího programu vznikala a jak se odrazí v rozvoji dobrovolnictví.

Pokud se nepletu, hodně jste se zajímala o spojení dobrovolnictví a zájmového vzdělávání (myslím, že konkrétně školní družiny). Jak to vypadá dnes?

Jsem členkou koordinační skupiny děti, mládež a rodina ve městě Ústí nad Labem a zrovna minulé zasedání proběhlo ve školním klubu tady u nás. Stále si myslím, že není ve školském prostředí otevřen dostatečný prostor pro zapojení dobrovolníků, a to především z řad rodičů, prarodičů, absolventů a dalších přátel školy. Statut dobrovolníka pomáhá v každém prostředí, umožňuje dobře rozumět vlastním právům a povinnostem, umožňuje smluvní vztah dvou stran a pojištění by mělo chránit jak děti, tak také dobrovolníka a školu samotnou. Zde je díky Klíčům prostor pro objevování slabin a možností pro rozvoj dobrovolnictví ve školském prostředí.

Byla jste jednou z vůdčích osobností loňského Evropského roku dobrovolnictví. Na co jste se zaměřila v tomto roce?

Vedla jsem oblast Dobrovolnictví v sociálních službách, scházeli jsme se s kolegy z ČR a připravili společnou konferenci, workshopy a dokumenty k zapojování dobrovolníků do různých sociálních služeb zaměřených na seniory, zdravotně postižené, děti a mládež nebo třeba matky v azylových domech. Myslím, že jsem mohla přinášet pohled regionální dobrovolnické činnosti a praxe na jednání, která byla centrální; zapojila jsem se do vzniku národního webu www.dobrovolnik.cz a teď sleduji vznikající teze nového Zákona o dobrovolnictví.

 

Ptala se Martina Strašáková
garant průřezového tématu Výchova k dobrovolnictví
 

Konference Dobrovolnictví pro všechny, 2.2.2012